Letošní, již devatenáctý ročník, ale bude jiný. I do něho zasáhla pandemie COVID-19 a uzávěra společenského života. Avšak ocenění za obětavou práci, popřípadě výborné výsledky nejlepší v nejrůznějších kategoriích za rok 2020 nebylo možné vynechat.

Těžkého úkolu vynahradit všem dojmy ze zaplněného krásného sálu a vytvořit zajímavou podívanou, dostupnou prostřednictvím vysílání České televize, se ujal úspěšný scenárista a režisér PETR KOLEČKO.

Jaký je vlastně váš vztah k fotbalu?

Jedním slovem vřelý, i když nyní už převážně pasivní. Často se na fotbal koukám, zvláště teď během pandemie. Hrával jsem například Hanspaulku a naposledy jsem byl na hřišti asi před půldruhým rokem na nějakém exhibičním utkání na McDonald´s cupu.

Váhal jste dlouho, než jste přijal výzvu v podobě scénáře a režie netradičně pojatého  Udělování cen XIX. Galavečera našeho fotbalu?

O nabídce jsem vůbec nepochyboval, lidi, se kterými jsem na tomto pořadu potkal, znám. Dělal jsem čtyřikrát na Fotbalistovi roku. Ale definitivně jsme si „plácli“ až když jsme si byli jistí, jakou formou to uděláme. Ten úkol nebyl úplně lehký, protože forma pořadu není moc tradiční, dokonce bych se to nebál nazvat experimentální…

Pořad je specifický tím, že obsahuje velký počet vyhlášení, ale měl by také pobavit. Pro autora scénáře tedy nelehký úkol.

Chtěli jsme to založit na autenticitě výpovědí. Věděli jsme, že vystupující nebudou ve slavnostních oblecích na Žofíně, bude to natáčené v různých fotbalových prostředích, třeba i venku. Vsadili jsme na to, že bude zajímavé, když oceněné uvidíme v civilním projevu a v mnohých případech je to takové pravdivější a lidi toho na sebe řeknou více, než třeba na pódiu pod tlakem na Žofíně.

Vždy je velice důležité, kdo pořadem provází. Diváci se mohou těšit na překvapivého moderátora, vybral jste si Pavla Horvátha. Ten je znám, že dokáže udělat legraci, je bezprostřední, ale takovou práci ještě nikdy nedělal. Nebylo to riziko?

To nenapadlo mě, ale jednoho z duchovních otců pořadu Jirku Vopršala. My jsme se s Pavlem Horváthem už trochu znali z dřívějška. Myslím, že jsme si „sedli“ a troufnu si říct, že jeho výkon hraničí s výkonem profesionálního herce.

Jaký je Pavel Horváth v této roli a co vás na této spolupráci nejvíce překvapilo?

Herci to mají často tak, že když mají roli naučenou, tak ty požadavky zvládnou. Pavel s pokračujícím natáčením také čím dál tím více chápal, že i když sám zrovna nemluví, má nějak emocionálně reagovat na partnera a daly se po něm vyžadovat stále těžší a těžší věci. Ukázal, že v sobě má nějaký, zatím nepěstovaný, herecký talent.

Určitě by ho lidé kolem fotbalu mohli a měli využívat dále. Navíc do této práce přinesl jakýsi sportovní rozměr, snahu uspět.  Chtěl, aby to bylo dobré, byl připravený, hodně se ptal a měl i nějaké své poznámky. Prostě spolupráce jako s profesionálním hercem.

Kdy uvidíme premiéru a bude se pořad líbit i ženám?

Premiéra bude na ČT sport 3. února od 21 hodin, tam se uvidí. Pravda v jednom rozhovoru jsem se nechal slyšet, že úspěšný autor se pozná podle toho, že napsal něco, co se líbí ženám, protože ty zpravidla rozhodují, na co se bude doma koukat… Jenže nevím jestli zrovna u tohoto žánru se to dá takto hodnotit. Ale jsou tam i dojemnější věci, jsou tam pěkní, dobře oblečení chlapi, občas nějaký fór, tak proč ne.

Práce na přípravě Galavečera našeho fotbalu vám vstoupila do závěrečné fáze výroby filmu Zbožňovaný s Jiřím Bartoškou a dalšími vynikajícím herci. Kromě scénáře jste se ujal i režie. Teď vám do toho vstoupil fotbal. Neohrozí to premiéru?

Jde o příběh inspirovaný mým dědečkem. S filmem jsme ve střižně, kde pokračovali v práci, zatímco já se věnoval Galavečeru. Ten máme hotový a já se vrátím k filmu. Už finišujeme hrubý střih, pak přidáme hudbu a uvidíme, kdy bude vhodná doba to nasadit do kina. Což je teď pro všechny filmy palčivá otázka.